Island

Ach, vůbec nevím, kde začít nebo jak to pojmout. Zážitkově nebo popisně? Zkusím to nějak skloubit, tak snad to bude ke čtení. Navíc jsem se rozhodla, že článek bude oficiální (tzn. nebudu se ho snažit skrývat), tak nečekejte žádné velké emotivní výlevy, budu se snažit krotit.
Pozn.: doporučuji si nejdřív přečíst článek o Erasmu, uvede vás do děje (podstatné věci ale opakuji)


Začnu s tou popisnou částí, ať už ji mám za sebou. Jela jsem sem v rámci projektu Erasmus+ (brzy snad budou i oficiální webovky, máme problém s doménou). Cílem našeho meetigu bylo… No, já vlastně nevim. Každopádně cílem projektu je věnovat se uprchlické krizi.  Pokusit se najít nějaké řešení, pomáhat. A jak u Erasmu bývá zvykem, je to mezinárodní akce. V našem projektu se účastní pět šest zemí. My, Německo, Itálie, Řecko, Island a Lotyšsko, který se tam pěkně ulejvalo. Naším centrálním městěm byl Selfoss a na výlety jsme jezdili do okolí – Reykjadalur, Reykjavik, Seljalandsfoss a pár dalších. Za čtyři necelé dny jsme vyčerpali vše, co nám okolí mohlo nabídnout. V sobotu, kdy jsme měli volno, naši partu holek z Česka chtěly dvě Islanďanky vzít na výlet a měly problém, kam se pojedeme podívat.

Měli jsme tam jet pracovně. Nakonec jsme ale ve škole strávili sotva tři dny. První den (dopoledne a asi tři hodiny po obědě) jsme všichni prezentovali co jsme si doma připravili – hlavně prezentace o uprchlících a grafiky (hrozně šikovnej – a taky pěknej – kluk z Itálie), jenom my jsme měli prezentaci i o ČR, Praze, naší škole (moje prezentace), slovníček a prezentaci na téma, jak šířit povědomí o našem projektu. Druhý den jsme byli ve skupinkách a snažili se být produktivní. Moje skupinka věnující se webovkám produktivní byla! Ještě ale nemáme koupenou doménu, ups. Třetí den jsme tvořili koláže. Dobrá práce, co? Kdyby mě apsoň koláže bavily… Ani jeden z posledních dvou dnů jsme ve škole nebyli odpoledne. A tím končí popisná část, jéééj!


Upřímně, čekala jsem, že psaní zážitků bude lehčí, jenže je toho tolik, že nevím, které vybrat.
Tím nejsilnějším dojmem je asi parta, co se tam sešla. Nemůžu si stěžovat a pochybuju, že bych si to bez nich tak užila. Fakt. Nedokážu si představit celodenní výlet autobusem bez nich, asi bych se ukousala nudou. Hlavně teda bez Adélky, bez ní by celý výlet prostě nebyl ono. Na Islandu je totiž všechno daleko.
Co chci zmínit hned vzápětí je smradlavá voda. Ta v přírodě smrdí strašně, překvapivě, ale nečekala jsem, že jim bude takhle smrdět i voda doma. Pokud jsem si nezapomněla přenastavit vodu na pití z vlažné na studenou, tak to bylo v pohodě. Ale jenom trošičku teplá voda už začínala nabírat odér vařených a zkažených vajíček. Nekecám. Sprchovat se v tom bylo hrozně příjemný. Byla v pohodě a vlastně se mi po ní dost zlepšila pleť i vlasy, ale nic příjemnýho.
Pokud budete někdy někde s Italama,  naservírujte jim nějakou místní pizzu a těstoviny s kuřecím, to vás budou vyloženě milovat. Zato vám ale uvaří jejich těstoviny a možná i upečou správnou italskou pizzu! Když jsme s nimi byli poslední den v restauraci a říkali jim, co všechno jíme s těstovinama a že ananas na pizzu patří, tvářili se dost zdrceně.
Pokud jezdíte na koních, rozhodně se svezte. Stojí to za to. Nikde jinde tuhle možnost mít nebudete. Na islandu si na své plemeno (Islandský kůň) dávají zatraceně bacha. Nesmí se tam nic, co se dotklo koně, dovážet a dokonce ani vyvážet. Místní plemeno má specifický klus, do kterého se nevysedává, ono se to ani nedá, věřte mi. V sobotu mě vzala Ásdis [Austis] k jejím prarodičům na farmu, kde mi půjčili koně a jízdárnu. Bože, já měla takovou radost! Prý se báli, jestli si nevymýšlím, že umím jezdit (k čemuž mám teda daleko, ale začátečník nejsem) ale prý jsem si napoprvé vedla skvěle, což mě hrozně potěšilo.


Víte, že na Islandu hrozně vydělávají? Teda, nám to přijde jako hrozný prachy, pro ně je to normální, protože Island je prostě drahej (ne všechno, ale oproti nám je). Bavily jsme se o penězích po cestě z Reykjaviku domů a já si o tom pak ještě povídala s Kristou (učitelka; u ní jsme byly s Blonckou ubytované). Asi tam pojedu na brigádu až mi bude osmnáct.

Mimochodem, víte co dělat, když se na Islandu ztatíte v lese? Prostě si stoupněte. Divný? Ani ne. Stromy volně v přírodě nejsou vyšší než já a co se velikosti týče, ve většině případů byste je přešli ani ne za dvě minuty, pokud teda nechodíte vycházkovým tempem. A když už jsme u těch džouků a faktů, co dělat, když se vám nelíbí islandské počasí? Počkejte čtyři minuty. Další blbost? Ne, na vlastní kůži ozkoušeno. Jeden den chodíte v mikině a je vám skoro vedro, druhý den litujete, že jste si nevzali druhou bundu, čtyři mikiny, patery ponožky a zateplováky a za čtyři minuty litujete, že jste si krom deštníku nevzali i nějaké nepromokavé kalhoty a pláštěnku na batoh. Přeháním, ale tak nějak si to představte až tam poletíte. Bude se vám to hodit.


A na závěr pár rad:

  1. Jeďte do rodiny, nebo někam mezi místní (tím se ale řiďte i kdekoliv jinde v cizině!)
  2. Neměňte si zbytečně moc peněz, těch mrch se pak nezbavíte (ale nechte si tu padesátku s krabem, je hrozně roztomilá!), nebo si prostě vemte kartu
  3. Nezkuste žraloka a velrybu, je to hrozně dobrý.
  4. Pokud jezdíte, i pokud nejezdíte (v tom případě ale doporučuji najít si nějaké turistické středisko s touto možností – nebojte, je jich tam fakt hodně), projeďte se na koni
  5. Vemte si spíš nepromokavé věci na úkor teplých, pokud vám zmoknou kalhoty, hned tak neuschnou a pak vám od nich bude hrozně zima, tested
  6. Pokud jedete s foťákem, vemte si na něj nějakou pláštěnku, igelit, cokoliv, já po večerech sušila, tašku i foťák, o který jsem se fakt bála a taky bacha v místech, kde je moc velký teplo (Reykjadalur) – hrozně se vám zamlží objektiv a pokud máte clonu, tak se vám na ní dost možná udělají fleky a pokud prší, tak ji nevyčistíte

To je všechno k mému pobytu na Islandu. Je toho spousta, ale kdo by to pak četl? A musím si něco nechat pro sebe, no ne? 🙂

zbytek fotek

Byl někdo z vás taky na Islandu? Kde? Líbilo se vám tam? A pokud jste tam nebyli, chcete tam? Proč?

Jedna myšlenka na “Island”

  1. Pingback: Erasmus+: Refugees

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *