Jak jsem šla na ples

To mě jednou kamarádka pozvala na ples tanečních, kam chodí většina mé třídy. Já je totiž zpomněla zaplatit. Já totiž nemohla v pátek a nechci chodit sama. Ale zpět k tématu. Tak jsem byla pozvána na ples a řekla jsem si super, aspoň je uvidím i mimo školu a takovýto neformální prostředí (ples v Lucerně je neformální, jasně). To, že neumím tancovat, byl vedlejší a naprosto nepodstatný detail. Pak jsem zjistila, že se mi to kryje se skautskou výpravou (o tom zase jindy) a nastalo dilema. Být či nebýt? Jet na výpravu nebo na ples? Ples vyhrál a nelituju (ale mrzí mě, že jsem přišla o jednu z nejlepších výprav v roce). Tak jsem si koupila lístek a pak už jen čekala na ten osudný den.

S blížícím se datem jsem si začala uvědomovat, že to možná nebyl až tak skvělý nápad, jak se zdálo. Couvnout už jsem ale nemohla, teda mohla, ale zakázali mi to (díky). Tak jsem jen čekala a čekala. Sobota se už nenávratně blížila a já si začala uvědomovat – vždyť já nemám šaty ani boty! Další nepodstatný detail, že jo… Naštěstí se objevila záchrana v podobě mé sestřičky, která má šaty na ples (já mám totiž šaty co mi jsou buď malý, nebo jsou suprově vandalský a nebo prostě nejsou na ples) a je ochotná mi je půjčit. S tím mi půjčila i boty. Takže jsem mohla spokojeně vyrazit.

V sobotu mi buď furt nedocházelo, že se půjdu totálně ztrapnit a unudit, nebo mi to bylo šumák, každopádně jsem se celý den hezky válela v postýlce a spala snažila uklízet v pokoji a udělat mamince radost tím, jaká jsem šikovná dceruška. No kdo by to neudělal? Já, mám tě ráda mami. Chystat jsem se začala asi tak hodinu před odchodem. No co, vždyť to stačí. Malovat se nemám v plánu, umyla jsem se přes den, takže jen oblíct a můžu jít. Kupodivu jsem to stihla, i když s menším spožděním, ale kamarádka měla větší. Na ples jsme dorazily včas, oni stejně začínali pozdějc. Naše spolužáky jsme našly a pak se jim smály tleskaly při předtančení. A ples mohl začít!

Nejdřív jsme s kamarádkou jenom tak postávaly. Ona do tanečních chodí, jenom ne tam, kam všichni ostatní. Takže tancovat umí. Já se předtím naučila podle „jůtůbu“ základní kroky dvou tanců – cha cha a jive.
Když si jednou stěžovala, že pro ni nikdo nechodí, tak akorát přišel jeden kluk a sebral mi ji. Tak jsem tam tak postávala, usmívala se a snažila se tvářit spokojeně (ono to v těch botách totiž moc nejde). Párkrát jsem dokonce i tancovala. Ale musím říct, že příště si tam snad dovedu vlastního partnera. Nejdřív jsem tancovala s klukem, co se mě snažil naučit tango (moc mu to nešlo) a o něco později si pro mě přišel pedofilní čtyřicátník. Proč pedofilní? Tykal mi. A měl moc otázek. A na mé otázky neodpovídal. No představte si to. Tak jsem mu po druhém tanci zdrhla „se napít“. Naštěstí víc zvláštních týpků pánů kluků osob opačného pohlaví si pro mě nepřišlo (to zní, jak kdyby si pro mě měl přijít čert) a já úspěšně přežila svůj první ples (nohy mě sice bolely až do čtvrtka, ale koho to zajímá).

Jaké jsou vaše (první) zkušenosti s plesem?

-Junykorn

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *