Jednotvárnost

Často vídám lidi. Na ulici. Ve škole. V obchodě. Denně jich potkám stovky. Člověk by čekal, že to bude pestrá směsice osobností. Zvlášť v dnešní době. Mohlo by to tak být, nebýt té jedné jediné věci. Jen díky ní se všichni tihle lidé slejí do jednoho celku. Co je ta věc? Dneska ji máme snad všichni a život bez ní si neumíme představit. Je s námi na každém kroku. Je to náš nejvěrnější přítel. Proč ale? Komunikuje s námi přes chladný displej, vysílá vlny co škodí našemu mozku, narušuje náš spánkový režim. To nejsou hezké věci. A přesto jsme se k té malé krabičce tak upnuli, že už si bez ní náš každodenní život nedokážeme představit. Běžně jí během dne dáváme víc prostoru než lidem okolo nás. Ne těm na sociálních sítích. Těm opravdovým. A nezanedbáváme jenom je, zanedbáváme i sami sebe. Raději strávíme půl hodinu scrollováním instagramu, místo čtení zajímavé knihy. Místo rychlého odepsání kamarádovi deset minut projíždíme facebook. Koukáme na fotky ostatních a ptáme se sami sebe, proč taky nejsem tak krásná? Tak oblíbená? Tak dokonalá? A pak se trápíme. Protože nám nedochází, že to není realita. A nebo nám to dochází, ale i tak tomu nějaká část nás věří. Těm číslům, těm řečem o krásném životě, těm fotkám. Protože co kdyby to všechno náhodou byla pravda? A my něčím vybočovali? Co kdybychom byli, nedejbože, jedineční?

A tak často vídám lidi, ale ne osobnosti. Ty jsou totiž lapeny v malých kapesních přístrojích.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *